Tábor 2015 – den čtvrtý
Ahoj přátelé,
hlásím se vám s pravidelným zpravodajstvím. Dnešní den vládla na táboře prima nálada a celkem slušné počasí. Táborníci hlásí polojasno, celkem příjemné teplo, jen teď navečer začalo trochu pršet. Ale zastřešená klubovna je připravena pro případ větší nepohody.
Dopoledne se všechny oddíly vydaly do lesa na hru "7 bran". Je to hra, při které se dost běhá a trénuje se postřeh. Všichni v ní byli víceméně úspěšní a všem tedy náleží nějaké to zlato od rytíře Brtníka.
Odpoledne strávily děti v okolí tábora oddílovým programem a v táboře pak probíhal až do večeře turnaj ve vybíjené, kterého se všichni nadšeně účastnili.
Po večeři si ještě oddíly budou moci vydělat nějaké to zlato navíc plněním Brtníkových úkolů a pak už zalezou do vyhřátých pelíšků a budou se těšit na další den.
A na čem jsme si dnes pochutnávali? Chleba s domácí meruňkovou marmeládou od naší babičky, k obědu španělský ptáček s knedlíkem a k večeři krupicová kaše. Taky byste si dali, že?
Závěrem ještě pár rad pro starostlivé rodiče.
"Mami, přijeď si pro mě", aneb co mám dělat, když mi dítě píše podobné smsky?
Každý rok se na táboře najde několik dětí, kterým s sebou rodiče přibalí mobilní telefon. Z pozice starostlivé maminky 3 dětí chápu, že naše dušička má víc klidu, když nám dítě napíše, že je v pořádku, že se mu dobře daří, zkrátka, že je v pohodě. Hned se nám lépe usíná.
Z pozice vychovatele a z letitých táborových zkušeností vím, že takový mobil dokáže s duší dítěte i s duší rodiče někdy trochu zacloumat. Přes den jsou děti téměř neustále v pohybu, jsou zaměstnané hraním, vymýšlením, putováním a dalšími aktivitami. Přijde ale večer, děti se uloží do spacáků a vedoucí k večerní poradě. Většina dětí, snad kromě těch pubertálních, před spaním vzpomíná na maminku a tatínka. Určitě se jim zasteskne a je to normální. Znamená to, že vztah mezi rodičem a dítětem je zdravý a pevný. Rozdíl je v tom, že pokud dítě u sebe mobil nemá, zpravidla rychle usne a ráno o ničem neví. Dítě s mobilem ale ve slabé chvilce napíše rodičům. A čeká. Když rodiče neodpoví, jeho úzkost a stesk se zvyšuje. Když rodiče odpoví, že se jim taky stýská a že se na něho těší, stesk se v dítěti stupňuje. Je malé, nedokáže vyhodnotit, že 14 dní uteče a že zábava s kamarády za trochu toho stýskání stojí. Že to, co se na táboře naučí, je dobrý základ do života.
Vedoucí vždy takovému dítěti věnují větší pozornost a určitě mu pomůžou stesk zpracovat. Potom jen doufají, že se baterka mobilu rychle vybije a dítě bude mít pokoj.
Jak tedy reagovat, když vám dítě napíše nebo zavolá, že chce domů?
Ujistěte ho laskavě a klidně, že na táboře jsou vedoucí, kterým na něm záleží a na které se může s čímkoli obrátit. Pokud se nechce svěřit svému vedoucímu v oddíle, ať se obrátí na někoho jiného, ke komu má důvěru.
Vysvětlete mu, že je pro něj dobré být s partou kamarádů. Na táboře má před sebou ještě hodně zajímavých věcí. Budou se slavit vánoce, táborová olympiáda, karneval, diskotéka, celodenní výlet, cesta za pokladem.... O to všechno by přišlo, kdyby odjelo domů dřív.
A hlavně se obrňte trpělivostí a laskavostí.
Pokud vás to uklidní, zavolejte nám, podáme vám aktuální zprávu. Zároveň vás ale moc prosíme, volejte opravdu jen když to nebudete moci vydržet. Chceme se věnovat především vašim dětem a každý telefonát pro nás znamená zdržení od celodenní práce.
Když se mi večer po našich chlapcích zasteskne, a věřte, že se to stane i zasloužené tábornici, udělám následující: Začnu vzpomínat na jejich neustálé hádky "to je moje, já to chci, to já ne, to von, neber mi to, dej mi to, on je blbej, ať mi to dá....". Naleju si dvojku vína, pustím si televizi, užívám si, že slyším její zvuk a že můžu celý film sledovat bez přerušení. Z lednice si vezmu cokoli, na co mám chuť a raduju se, že se nemusím s nikým dělit.... A když se mi stýská opravdu hodně, sežeru dětem čokoládu :)
Krásný večer vám všem. Zítra vám zase napíšu, co je na táboře nového a pozítří vyrazím na průzkum přímo do epicentra.