Pondělní zprávy a rozhovor s dětmi.
Zdravím všechny naše čtenáře.
Zprávy z tábora hovoří o tom, že hypnodrom přesunul celé osazenstvo do Singapuru.
Podrobnosti o dnešním programu zatím nemáme, ale je docela možné, že někteří táborníci prožívají letecký den, neboť nedbali několikerého varování vedoucích, včetně toho hlavního a prostě si v těch svých chajdách neuklidí a neuklidí. Držíme jim palce, ať to zvládnou.
Víkendovou návštěvu tábora jsem využila k tomu, abych se za vás zeptala dětí na dojmy a zážitky z tábora. Co tu prožívají, co se jim nejvíc líbí, na co se těší a co vzkazují domů?
Klárka, Kačka a Vojta (1. oddíl): "Každý den máme tady na táboře nějaký jiný svět. Už jsme byli v Dánsku, teď jsme v Německu a hráli jsme vybíjenou. Protože v Německu je oblíbená házená, ale ta je složitá, tak místo toho jsme hráli vybíjenou. Teď jdeme hrát hru Formule, protože v Německu se jezdí formule 1. Domů posíláme pozdrav a pusu a že je máme rádi a ať se mají dobře. A chceme jet ještě do Japonska"
Karolína Konečná (2. oddíl): "My tady na táboře hlavně spíme a mě se ráno nechce stávat. Jsem hlavní brzda. Dneska mě musel Oky vynést ven na mráz i se spacákem. Domů vzkazuju, ať přijedou za náma aspoň na neděli. Myslím, že tátovi by se tady líbilo. Za vedoucího máme Stenlyho, Okyho a Lenku. Jsou dobrý, nezlobí."
Holináči (3. oddíl): "Název našeho oddílu vznikl tak, že hned ten první den, jak jsme šli na tábor, hrozně pršelo. Byli jsme úplně mokří a jedna paní nás po cestě z nádraží pozvala domů, protože padaly kroupy. Pozvala nás všechny, celý tábor. A pak měla doma spoustu vody. Všech 60 dětí pustila k sobě do domu. Některý do kuchyně a některý na chodbu. Když jsme došli do tábora, byli jsme všichni na ždímání. Ale bylo to super. Jinak je to tady dobrý, nejvíc se nám líbí chatky, jídlo a všechno. Máme Páju, jsme s ní hodně moc spokojený. Adam (praktikant) je tu 1. rok a docela dobře se mu vede. A Zdeněk je trochu přísnější. A nejlepší je kuchař Jilda, protože ten vždycky ví, co dělat. Nejlepší to bylo v Korei, protože tam jsme jedli čínu hůlkama."
Domů vzkazujeme: "Ahoj mami, mám se tu dobře a mám tě ráda" (Klárka Červenková)
"Čau táto, pozdravuj Týnu" (Barbora).
Eliška, Ája, Denisa a Míša (4. oddíl): "Je to tady super, fakt super. Každý den navštívíme nějakou zemi a děláme to, co je v té zemi tradiční. Jíme jejich jídla. Přesouváme se hypnodromem, neviditelným strojem." (Vojta z 1. oddílu dodává, že je ale zajímavé, že to přitom kolem vypadá pořád stejně, ať jsme v jakékoli zemi. Bystrý chlapec, na toho bychom si měli dát pozor :) )
V dalších větách, přerušovaných výbuchy smíchu jsem se dozvěděla, že holkám se fakt líbí záchody, neboť po 10 letech chemických wc máme na novém tábořišti splachovací klasiku. A taky chatky, ve kterých je přeci jen o něco tepleji než ve stanech. Jen by si prý přály více aktivního vedoucího, ale já myslím, že Marian podává opravdu úctyhodný výkon a že jeho nervy jsou ze železa a trpělivost nekonečná :) Marian prohlásil, že podobné stížnosti raději nechá bez komentáře :)
Domů holky vzkazují následující: "Vůbec se mi nestýská a chci tu zůstat celej svůj život" (Ája). "Pozdravuju" (Míša). "Miluju tě, mami" (Eliška).
Za sebe můžu říct, že jsem si během víkendu připomněla svoje táborové dětství a že jsem dětem opravdu záviděla, jak si to všechno užívají.
Zítra vám přineseme další zprávy o táborovém dění. děti se se mnou podělily i o táborové pokřiky a hymny, ty vám zase přinesu v některé další reportáži. Už teď s emůžete těšit, protože jsou opravdu nápadité a vtipné.
Krásné pondělí vám přeje Lucka
PS: Na fotce děti z 1. oddílu Světáků při nácviku scénky k táboráku.
